Silné ročníky končí povinnou základní docházku a bojují o místa na středních školách. Ani učební obory na tom nejsou nejlépe. Dětí je hodně a školy si vybírají, koho přijmou. Zájemců je na každý obor většinou tolik, že i na některé učební obory probíhají motivační pohovory. Rozhodně neplatí, že se samými jedničkami mají budoucí studenti otevřené dveře všude.
Učební obor nebo střední škola nejsou jedinou možností
Pod palbou kritiky jsou v letošním roce nejen samotné školy, které často vyhlásily i dvoje přijímací zkoušky: Tedy jedny státní a druhé podle vlastních pravidel. Ale zejména Ministerstvo školství, které se nestihlo na silné ročníky dětí připravit.
Už zhruba od roku 2007 bylo jasné, že pro tyto děti nebudou místa na základních a posléze ani na středních školách. Přesto Ministerstvo školství neudělalo nic proto, aby tuto situaci zvrátilo.
Dokonce nedošlo ani digitalizaci. Stále je nutné vyplňovat všechny přihlášky ručně. Papírově je třeba následně odevzdat i zápisový lístek nebo podat odvolání. Ministerstvo navíc nemá ani žádné digitální záznamy o tom, kolik volných míst má jaká škola k dispozici, a tak vše zůstává jen na rodičích, kteří se musí o místo ve škole pro svého potomka poprat.
Prvním kolem přijímacích zkoušek neprošlo obrovské množství dětí, které se následně na různých školách přihlašovaly do kola druhého. Jenže mnohé školy letos ani druhé kolo přijímacích zkoušek nevyhlašovaly, jelikož mají zcela plnou kapacitu. A nezvládají tak nabírat ani většinu dětí na takzvané odvolání. Co tedy dělat, když se patnáctileté dítě nikam nedostane? Jaké jsou možnosti?
Přijímací zkoušky vyvíjejí zbytečný tlak
Jednotné přijímací zkoušky na střední školy, které připravuje Cermat, si v letošním roce odnesly neobvyklou kritiku. Když už dítě podrobíme nadmíru a zbytečně stresujícím testům, měly by tyto testy být alespoň srozumitelné a měly by dávat smysl. Což se ale v případě jednotné přijímací zkoušky neděje. Navíc je to vlastně jen boj o to, kdo utrží více bodů. Ten bude mít následně šanci dostat se na vysněnou školu.
Absolutně nic to nehovoří o tom, jaké znalosti dítě má nebo zda dokáže kriticky přemýšlet a řešit úkoly. Jde jen o soutěž v bodování. Přičemž mnohdy i nejasné zadání spletlo nejednoho dospělého, natož dítě. Přijímací zkoušky neřeknou škole o uchazeči prakticky nic, ale obodují ho. A na to se tu hraje.
Jestliže tuto hru hrát odmítáte anebo jste prohráli, rozhodně nemusíte zoufat, možností máte stále dost.
Možnosti uplatnění dospívajícího
Jen málokterý patnáctiletý má jasno v tom, co by chtěl v životě dělat. Pokud se nedostane na učební obor nebo střední školu, získá spoustu času na to, aby to zjistil. Právě tím, že si naordinuje rok bez školy. Může se ale vzdělávat jinak.
V České republice například nyní vzniká projekt, který dětem umožní vyzkoušet si různé profese. Fungovat bude na podobném základě, jako kdysi například tovaryšství.
Možností je i přihlásit se například na rekvalifikační kurz. Je mnoho takových, které jsou přístupné od 15 let. Podmínkou je pouze uzavřená docházka na základní škole. Rekvalifikace má však tu nevýhodu, že bývá finančně náročnější. Některé kurzy sice stojí pár korun, jiné ale mohou vyjít třeba i na dvacet tisíc. Pomoci může v takovém případě třeba i půjčka ihned.
V obou případech se však stále dostáváte do situace, kdy za svého potomka budete muset platit zdravotní, případně i sociální pojištění. Další možností je proto evidence na Úřadu práce. Zde vám mohou pracovnice dokonce nabídnout i nějakou práci, která by pro vás byla vhodná a vy jste měli zájem si ji vyzkoušet. Výhodou evidence je to, že stát platí automaticky zdravotní pojištění, sociální se platit nemusí.
Avšak protože patnáctiletý jedinec nesplňuje ani podmínky pro výplatu podpory, nedostává od státu žádné peníze. Je však možné domluvit se s Úřadem práce i na proplacení rekvalifikace. Není však jisté, že se vám něco takového povede. Ale není to ani vyloučené. Ke každé osobě se zde přistupuje individuálně.
Užívejte si, cestujte a učte se jazyky
Patnáctiletý člověk má tu nevýhodu, že vlastně není už dítě, ale není ani dostatečně dospělý a nemá praxi. Což je problém v případě, že si shání nějakou brigádu, na které by si přivydělal. Zaměstnavatelé většinou přijímají osoby až po dovršení 16 let věku. Sehnat práci v patnácti letech není sice nemožné, ale rozhodně je to obtížnější.
Možností je ale například odcestovat do zahraničí, ideálně přes prověřenou studentskou agenturu, která vám nějakou práci úměrnou vašemu věku nabídne, nejlépe i s možností studia jazyka. Takže si něco málo vyděláte a zároveň budete pilovat i cizí jazyk, což rozhodně není na škodu.
Případně se můžete zároveň poptat na místo i na zahraničních školách. Některé nabízejí dokonce i studium on-line. Tedy můžete studovat odkudkoliv budete chtít.
Dospívající člověk a výživné
Jestliže se dítě nedostane na učební obor nebo střední školu, rozhodně to není apel druhého rodiče, který platí výživné, aby platit přestal. Podle § 911 občanského zákoníku se sice alimenty platí na děti do doby, než jsou schopny se samy živit, v praxi to ale znamená, že výživné se platí nejméně do 18 let věku. Jestliže dítě následně bude ještě studovat a připravovat se tak na budoucí povolání, vyživovací povinnost tím neodpadá. Alimenty je nutné platit nadále.
Výživné může dítěti pomoci zaplatit například i nějaký kurz či seminář, který mu pomůže rozhodnout se v tom, co by chtělo dělat. Případně jej připraví na přijímací zkoušky, které si můžete o rok později znovu vyzkoušet.
